Lety s lidskou posádkou

Po šedesáti letech výprav člověka do vesmíru je zřejmé, že jsou lidé při náročných a složitých operacích v kosmu schopni podávat mimořádně vysoký a kvalitní výkon. Podle některých studií je však výkon astronautů menší, než kdyby stejný úkol měli provádět na Zemi. V této souvislosti nabízejí experti v oboru kosmické psychologie dvě možné hypotézy, které by vysvětlovaly výkonnostní pokles: první je vliv mikrogravitace a druhou, poněkud nespecifickou hypotézou, je vliv mnohočetných stresorů.

Cílem modulu Lety s lidskou posádkou je prostřednictvím experimentálního výzkumu porozumět změnám ve výkonnosti astronautů a vlivu mnohočetných stresorů, a napomoci tak ke zvýšení bezpečnosti posádky při složitých i rutinních operacích ve vesmíru, ať už na Mezinárodní kosmické stanici, nebo při budoucích lunárních či meziplanetárních misích.

Práce a pobývání v extrémním prostředí má specifický charakter, přičemž za extrémní podmínky lze považovat jakékoliv prostředí, na které není člověk přirozeně vybaven a které po jedinci a skupině vyžaduje komplexní adaptaci. Modul Lety s lidskou posádkou se zaměřuje na adaptaci, vypořádávání a prožívání izolace a omezení (Isolation and Confinement Environment, ICE) v analogických prostředích, konkrétně ve výzkumné a výcvikové laboratoři Hydronaut a rovněž např. na České vědecké stanici Johanna Gregora Mendela na Antarktidě.

Pobyt jedince a posádky v extrémních podmínkách je pro psychologii nesmírně zajímavým tématem: vzbuzuje totiž základní psychologické otázky, jak fungují poznávací procesy v prostředí mikrogravitace, na základě čeho astronauti usuzují na svoje aktuální prožívání, které informace jsou pro ně nosné v prostředí, kde chybějí běžné, v gravitačním poli Země osvojené klíče pro identifikaci kvality bytí a prožívání…